Příběh, který začal v olympijské šermírně v Tauberbischofsheimu, vedl přes univerzitu ve Würzburgu, vrcholné etáže několika bank — a skončil (nebo spíše začal) u koučinku, který skutečně funguje.
Celá rodina z otcovy strany žila sportem. Dědeček byl mnohonásobný mistr republiky a olympionik v šermu fleretem i kordem. Otec vyhrál 2× mistrovství republiky a řadu mezinárodních turnajů. Oba celoživotně pracovali jako trenéři.
Začal jsem šermovat ve 12 letech — pozdě, ale o to víc mě to chytlo. V Německu jsem šel rovnou do Tauberbischofsheimu — tehdy největšího střediska vrcholového šermu na světě, které vyprodukovalo řadu mistrů světa a olympijských vítězů.
Juniorské mistrovství Německa v šermu šavlí — vrchol závodní kariéry.
15 měsíců v útvaru vojenského sportu — obdoba české Dukly.
Šerm mě naučil bojovat s pochybami, být odolný a čelit tlaku. Základ mentálního koučinku.
Šerm mi dal to nejcennější: vím, jak vypadá mentální příprava vrcholového sportovce. A tuto zkušenost přenáším do koučinku dodnes.
Podniková ekonomie mne nezaujala, a když jsem se setkal s charismatickým profesorem Issingem, přihlásil jsem se na studium národního hospodářství. Issing byl v té době jeden z nejrenomovanějších ekonomů Německa s celosvětovou reputací a později působil v představenstvech německé Bundesbanky a jako Chief Economist v Evropské Centrální Bance.
Po ukončení studia jsem nastoupil na Issingovu katedru jako vědecký asistent a tři roky se věnoval výuce studentů a přípravě doktorské práce, kterou jsem úspěšně obhájil v roce 1993.
„Issing a všichni kolem byli striktně liberálně orientovaní — vycházeli z modelu homo economicus: čistě racionálně jednajícího jedince. Dnes víme, že to není tak jednoduché."Dr. Ivan Černohorský
Tehdy jsem ještě nevěděl, že tato skepse vůči racionálnímu modelu ekonomiky se stane základem celého mého přístupu ke koučinku. Daniel Kahneman, behaviorální ekonomie, iracionální rozhodování — to vše se prolíná mými kurzy dodnes.
Nabídku jít pracovat do Mezinárodního měnového fondu do Washingtonu jsem odmítl a rozhodl jsem se pro úplně jinou dráhu. V roce 1993 jsem nastoupil do bavorské Hypo-Bank (Bayerische Hypotheken- und Wechselbank) — nejdříve v Mnichově, později v pražské dceřiné společnosti, kam mne táhly dobrodružné doby tehdejší ČR.
Skvělá škola života: budovali jsme banku od začátku, hodně improvizovali a dělali dobrý byznys. V roce 1997, ve 35 letech, jsem se dostal do čela pražské pobočky. Pak přišla nucená fúze s Bayerische Vereinsbank. Dva roky mocenských bojů, politiky a intrik. Byl jsem v představenstvu Hypo-Bank nějakou dobu sám a měl najednou na starosti celou banku s 200 zaměstnanci. Tady jsem poprvé začal využívat služeb kouče.
Následovala německá investiční banka Baader Bank. Zažil jsem akciovou bublinu roku 2000 — zisk 100 mil. eur, párty na hradě Kufstein, a ztrátu 100 mil. eur rok poté. Zde jsem se začal vážně zabývat investiční psychologií a behaviorálními financemi.
Největší výzva byla poté Interbanka, kde jsem jako CEO převzal vedení technicky bankrotující banky. Klasický turnaround — výměna velké části zaměstnanců, skvělý nový tým. Banku se podařilo zachránit. Vedl jsem ji jako „leader as coach“, ne direktivně.
„Banku jsem neřídil v klasickém direktivním stylu, ale spíše koučoval a moderoval diskuze v týmech. Tak jsem viděl svůj job jako CEO — a dodnes si myslím, že tento pohled je správný."Dr. Ivan Černohorský
V roce 2005 jsem s kolegou z banky založil personálně-poradenskou firmu CV Partners. Dělali jsme executive search — hledali manažery a specialisty do bank a finančních společností. V těchto dobách nekritického růstu jsem si zejména v souvislosti s realitním byznysem říkal: jak tohle asi dopadne? V roce 2008 praskla ekonomická bublina a já svůj podíl v roce 2009 prodal.
Celková zkušenost ale byla velmi cenná. Vedl jsem interview s mnoha sty lidí. Pokud ten job děláte poctivě, jste pro kandidáty kariérní kouč. Naučíte se naslouchat, poznávat a odhadovat lidské charaktery. Lidé se vám svěřují — a vy se musíte někdy vzdát dobrého výdělku, protože víte, že by změna pro kandidáta nebyla dobrá.
Moje osobní zkušenosti s koučinkem mne vedly k myšlence připravit vlastní koučinkový koncept — bez dogmat. Klasický kouč, kterého jsem jako bankéř měl, byl psycholog a koučink měl nádech psychoterapie. Já potřeboval tehdy spíše mentora — realistický feedback a přímou radu. Od té doby věřím, že pro business je funkční integrativní model, který kombinuje koučinkové metody, mentoring a poradenství.
V roce 2012 jsem absolvoval kurz koučinku u mentálního kouče Karl Morrise v Manchesteru, který se specializuje na koučink vrcholových golfistů. Následně jsem koncipoval můj vlastní, první kurz mentálního koučinku — ovlivněný modelem Daniela Kahnemana a behaviorální ekonomií.
V lednu 2013 se konal pod mým vedením první kurz mentálního koučinku Mindset Coaching. Pak přišel online kurz na platformě Moodle (2014), první akreditace MŠMT (2015), a v roce 2016 jsem vzdělávací aktivity vyčlenil do nové společnosti Mindset Academy.
V roce 2024 jsme získali akreditaci od International Coaching Federation (ICF) jako Level 1 — jedno z nejprestižnějších mezinárodních uznání v oboru. V roce 2025 přibyla akreditace Advanced Accreditation in Team Coaching (AATC). V roce 2026 jsem získal od ICF certifikaci Professional Certified Coach (PCC).
Mindset Academy / ICF Czech Republic konference, 2025
Jako vrcholný manažer jsem měl kouče — a výsledky mě příliš neuspokojovaly. Byl to psycholog a koučink měl nádech psychoterapie. Potřeboval jsem tehdy mentora, který by mi dal realistický feedback a přímou radu.
Tato zkušenost mě vedla k přesvědčení, že dogmatický přístup ke koučinku — „kouč nikdy neradí, pouze klade otázky" — není vždy efektivní. Někdy potřebujete kouče. Jindy mentora. A vždy někoho, kdo říká věci na rovinu.
Proto jsem vytvořil integrativní přístup, který čerpá z behaviorální ekonomie, kognitivní psychologie, neurovědy a sportovní mentální přípravy, není svázán jediným modelem a neustále se rozvíjí.
Kahneman, Thaler, neurověda — moje kurzy i koučink stavím na vědeckém výzkumu, ne na módních wellness konceptech.
Dobré otázky posunou věci kupředu. Ale někdy je pro klienta cennější přímá zpětná vazba od člověka, který prošel podobnými situacemi.
Lidé se nerozhodují racionálně — a to je v pořádku. Porozumět vlastním kognitivním zkreslením je první krok k lepším rozhodnutím.
Koučink musí být vidět v reálném životě, v rozhodnutích, ve vedení týmu, ve vztazích, v kariéře.